zážitky z Medžu

Zážitky z medžu Chtěla jsem popsat moje pocity a zážitky z poutního místa Medjugorje,ale došla jsem na to,že to co jsem tam prožila ani moc slovy popsat nejde.Bylo to neskutečné a zároveň nezapomenutelné.Už když jsem se dozvěděla,že tam o prázdninách pojedeme,byla jsem moc ráda,že u toho budu moct být,ale na druhou stranu jsem byla v očekávání co tam prožiju,jestli se třeba nestane nějaký zázrak a on se stal. V den odjezdu se konala tzv.rozlučková mše.Už to byl zážitek.Cítila sem,že se všichni moc těší a Ti co zůstávají doma prožívali tu radost s námi.Po skončení mše přijel před kostel náš autobus i se dvěma řidiči Petrem a Lumírem.Na první pohled sem z nich měla docela respekt.Vypadali dost přísně a v tu chvíli sem si řikala,že to není dobrý.Protože se tam sešla taková parta lidí,kteří nevydrží moc dlouho potichu,takže to možná bude menší problém.Poté jsme se ještě všichni vyfotili před kostelem,zamávali rodině a HURÁ SMĚR BOSNA.Po cestě jsme nabrali v Hodoníně zbytek výpravy a mohli jsme jet.Jako bonus jsme dostali výklad o historii Hodonína od našeho p.faráře. Následovala dlouhá cesta přes noc.Hned na začátku cesty jsem jěště chtěla všechny vyfotit.Někteří se bránili,ale já je přesvědčila.A navíc se mi podařilo vyfotit právě ty na první pohled přísné pány řidiče,tzv. KARLA A KARLA.Od té doby jsem změnila názor.Vůbec nebyli přísní.Byli úplně v pohodě. Pro mě osobně byla premiéra spát přes noc na sedadle autobusu,měla jsem z toho docela obavy a ty se potvrdily.Ostatní už dávno spali,ale já pořád nebylo to nekonečný..následně se mi teda podařilo usnout.Za pár hodin,když jsme přejížděli hranice mezi Rakouskem a Slovinskem,jsme museli zastavit a jeden místní celník prošel celý autobus a kontroloval pasy.Měla sem z něj docela strach.Naštěstí všechno proběhlo bez komplikací. Když jsme přijely na místo určení do Medjugorje,nastoupila k nám jedna dost zajímavá paní,která nás tam měla na starosti.Vysvětlila nám kde budeme ubytování,kde se budou konat české mše apod. Poté jsme se rozdělili do dvou domů,které jsme si pronajali.Asi hodinu po příjezdu jsme zase odcházeli na českou mši,která se konala v místním kostele.A večer se konalo oficiální zahájení MLADIFESTU 2009 u příležitosti světových dnů mládeže,kde byli představeni státy,kteří se zúčastní této mezinárodní akce. Všechny dny,které jsme tam strávili byly nádherné,ty nezapomenutelné mše,adorace.Krásný pocit byl i po svátosti smíření.Na takovém posvátnem místě to byl jěště hlubší zážitek než obvykle.Navíc sešlo se tam na 50 000 věřících,vesměs mladých věřících.Nikdy nezapomenu na ten pocit,když jsme se všichni spojili v modlitbě.Bylo jedno,že jsme každý z jiné země,každý mluvíme jiným jazykem,to v tuhle chvíli nehrálo roli.V modlitbě jsme byli všichni spojeni.A to je ten zázrak.Dosud jsem něco podobného nezažila.Další zázrak byl ten,že jsme byli svědci zjevení Panny Marie vizionářce. A jsem šťastná,že sem tam byla právě s těmito lidmi z naší farnosti,jsou to mojí nejbližší přátele.Včetně našeho pana faráře,který je pro mě strašně důležitý člověk a mám ho neskutečně ráda,třeba když mi není zrovna do smíchu,on mi pomůže,ikdyž vůbec nemusí a má plno svých starostí,proto si ho moc vážím,ale teď zpátky k medžu. Jěště abych zmínila Péťu s Lumčem.Jelikož byli ubytování ve stejném domě,během pobytu jsme se s nimi dost seznámili:)zjistila sem,že Lumír zná hodně mých kamarádu z moutnic,kde i on bydlí.Byli to fakt fajn lidi.Navíc jeden den vymysleli,že by nás vzali k vodopádům a jelikož nám bylo neustále strašné vedro,byli jsme jim strašně vděční.Voda sice byla trošku ledová,ale byla to nádhera.Poslední noc,kterou jsme strávily v medjugoriji,jsme měli absolvovat pouť na horu Krizevac,kde by se měla konat v ranních hodinách mše svatá.Opět neskutečný zážitek.Pohled z vysoké hory na vycházející slunce.A ikdyž jsme byli všichni moc unavení,nechtělo se nám odtud pryč.Zpátky do každodenního života.Naštěstí jsme jěště měli slíbenou zastávku u moře.Pro mě jako pro člověka,který nikdy neviděl moře,to byl neskutečný pohled,ikdyž se mi kvůli tom děcka posmívali.Měla sem tu možnost vidět a koupat se v moři.Nádhera.Navíc jsme s Lumírem a Petrem zašli na místní pizzu,která byla luxusní. Poté už opravdu následoval návrat domů.Cesta byla opět nezapomenutelná.Měla jsem tu možnost sedět úplně ve předu vedle řidiče a pohled na okolní krajinu při západu slunce byla opravdu krásná.A přestože cesta byla opravdu zdlouhavá a ke konci se naskytl i menší problém,nikdy na ni nezapomenu. Když už jsme byli blízko domova,přepadl mě stesk a bylo mi smutno z toho,že tato nádherná pouť se suprovýma lidma končí,ale hned na to sem si uvědomila,že nemusím smutnit,že to co sem prožila v blízkosti Panenky Marie v Medjugoriji,můžu prožívat každý den tady u nás.Panna Marie je stále se mnou a ty skvělý lidi co to prožili se mnou taky,ale NIKDY nepřestanu Bohu děkovat,že mi umožnil do medjugorje:*